Závěť (testament)
Závěť. Sepsat či nesepsat?
S touto otázkou se může pojit poměrně značné osobní dilema. Někdo může pořízení testamentu považovat již za jakousi definitivu svého života, a proto tento úkon oddaluje na co nejzazší čas.
Při tom se může stát, že se testament již nestihne pořídit vůbec nebo vlivem změn na psychickém a fyzickém zdraví se již nepodaří pořídit tak, aby podle něj bylo postupováno v řízení o pozůstalosti.
Jiný se zase nechce zachovat nespravedlivě tím, že upřednostní jednoho nebo několik členů rodiny a ostatním nic nezanechá.
Jsou ale i tací, kteří k celé věci přistupují pragmaticky a s jasnou vizí, kdo by se měl stát vlastníkem majetku, který celý život budovali a zhodnocovali.
Přístupy k poslednímu pořízení mohou být různé.
Pokud se s myšlenkami na sepsání závěti necítíte úplně komfortně, anebo již máte jasno, že poslední pořízení učinit chcete a jen nevíte jak, mohl by vás tento článek nasměrovat.
Ze všeho nejdříve je třeba si uvědomit, že závěť je jednostranné právní jednání. V překladu to znamená, že jen vy sami můžete závěť pořídit a zároveň jen vy ji můžete změnit, odvolat, popřípadě zničit. Už samotné vědomí toho, že celý proces je zcela ve vaší moci, by mohlo být faktorem, který vám napomůže k rozhodnutí. Tím spíše, máte-li v rodině komplikovanější situaci nebo již nyní víte, že dle zákonné dědické posloupnosti bude přicházet v úvahu větší počet vašich dědiců (např. v důsledku toho, že někteří dědici již předemřeli a k jejich dědickému podílu budou povoláni jejich potomci). Závěť má přednost před děděním ze zákona. Jejím prostřednictvím lze předejít i komplikacím při uzavírání dědické dohody nebo dělení pozůstalosti na mnoho malých podílů.
Obsahem závěti je odvolatelný projev vůle, kterým pro případ své smrti osobně zůstavujete jedné nebo více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Právo povolat dědice je vaším osobním právem. Toto právo nemůžete svěřit někomu jinému, ani nemůžete závěť pořídit společně s jinou osobou (např. nelze sepsat společnou závěť manželů). Nejběžnější forma pořízení závěti je závěť sepsaná vlastní rukou nebo závěť sepsaná notářským zápisem. A právě tyto dvě formy testamentu si více přiblížíme.
Základním předpokladem pro platné pořízení závěti, stejně jako pro každé právní jednání, je zletilost, plná právní svéprávnost (výjimky jsou uvedeny v § 1525 až 1528 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a určitý a srozumitelný projev vážné vůle, která je prosta omylu a mylné pohnutky .
Pokud se rozhodnete celou závěť sepsat vlastní rukou (holografní závěť), označte sami sebe údaji, kterými vás bude možné identifikovat (zpravidla jméno, příjmení, datum narození a bydliště). Označte majetek, který má dědic nebo dědici zdědit. Je zcela na vašem uvážení, zda zůstavíte konkrétně určené věci nebo podíl na pozůstalosti. Určené věci také dostatečně vyspecifikujte. Pomůže to soudnímu komisaři při zjišťování majetku v pozůstalosti a zároveň bude jednoznačná vaše vůle, jaký konkrétní majetek komu zůstavujete. Pokud se chcete vyhnout situaci, že byste v závěti zapomněli pořídit o nějakém majetku, který by byl pak děděn nikoli podle závěti, ale podle zákona, je vhodné v závěti ustanovit ještě dědice veškerého ostatního majetku v závěti neuvedeného. Tím budete mít jistotu, že opravdu veškerý majetek bude děděn podle vaší vůle, i když nebude v závěti výslovně uveden. Dále určete osobu dědice tak, aby bylo zřejmé o koho jde (jméno a příjmení, datum narození, bydliště). Pro případy, že by závětní dědic z jakéhokoli důvodu nedědil, lze ustanovit ještě osobu náhradníka dědice. Pokud nastane situace, že vámi označený dědic v závěti dědit nebude a nebude mít ani náhradníka, majetek zůstaven tomuto dědici bude děděn podle zákona a ne podle vaší vůle. I když zákon výslovně nestanovuje povinnost závěť datovat dnem, měsícem a rokem, přesto doporučuji datum pořízení závěti přeci jen uvést. To pro případ, že by datum pořízení závěti nebylo z obsahu závěti zjistitelné i jinak. Na konec závěť vlastnoručně podepište (ideálně celým jménem a příjmením). Podpis umístěte až na konec textu závěti, neboť podpis stvrzuje celý obsah vaší poslední vůle. Text pod podpisem nebude mít účinky, které jste závětí zamýšleli, může posloužit pouze jako vysvětlení vaší vůle.
Postupem času se může vaše představa o tom, kdo by měl pokračovat ve vlastnictví majetku, změnit. V tom případě můžete změnit i znění vaší poslední vůle. Učiníte tak buď sepsáním závěti nové, kterou současně zrušíte i závěť předchozí (např. připsáním věty „Touto závětí ruším veškeré své závěti dřívější.“), nebo vedle nové závěti ponecháte v platnosti i závěť dřívější (za předpokladu, že alespoň část jejího obsahu obstojí vedle závěti nové). Závěť můžete také jen odvolat a ponechat dědění v zákonném režimu, nebo ji prostě zničit.
A ještě jedno důležité upozornění. Při pořizování závěti nezapomeňte mít na zřeteli práva nepominutelných dědiců. Těmi jsou vaše děti, případně, pokud by nedědily vaše děti, pak jejich potomci. Pokud byste v závěti opomněli svého nepominutelného dědice nebo byste mu odkázali méně než činí jeho povinný díl, může nepominutelný dědic v průběhu řízení o pozůstalosti uplatnit své právo na vyplacení povinného dílu. Povinný díl u nezletilého potomka činí ¾ jeho zákonného dědického podílu a u zletilého potomka ¼ zákonného dědického podílu.
Máte-li vlastnoruční závěť takto celou sepsanou, zbývá ještě zvážit zvolení důvěryhodné osoby ze svého okolí, kterou o této skutečnosti spravíte, případně závěť u ní uložíte. Zvýšíte tak pravděpodobnost, že po vaší smrti bude závěť dohledána a předložena notáři. Neznáte-li žádnou důvěryhodnou osobu a chcete mít jistotu, že závěť bude dohledána, je možné ji uložit do notářské úschovy.
Svou poslední vůli můžete také projevit do notářského zápisu. Notářský zápis je veřejnou listinou, která je nadána vyšší důkazní sílou než listina soukromá (tedy i závěť psaná vlastní rukou). Notář, který notářský zápis sepisuje, je garantem toho, že v den sepisu závěti splňujete všechny zákonné předpoklady pro její platné pořízení. Závěť sepsána touto formou skýtá záruku, že vaše majetkové poměry budou komplexně ošetřeny v souladu s vaší představou a vše bude právně správně. Notář navíc závěť zaeviduje do Evidence právních jednání pro případ smrti, kterou vede Notářská komora České republiky, a vy máte jistotu, že existence závěti po vaší smrti bude zjištěna a že ji bude mít k dispozici notář, který bude projednávat vaši pozůstalost.
Originál závěti je vždy uložen u notáře, který notářský zápis sepsal a vám bude vydán jen prostý opis listiny. Poplatek notáři za sepis závěti činí cca 3.400,– Kč. V ceně je zahrnuta i právní porada, během které sdělíte notáři svou představu, získáte právní posouzení vaší situace s případnými možnostmi řešení a vzájemně si předáte podklady pro samotný sepis závěti. Zde bych se ještě vrátila k úschově závěti psané vlastní rukou.
Vzhledem k tomu, že pouhé uložení takové závěti do notářské úschovy je zpoplatněno částkou, která činí cca polovinu ceny za sepis závěti notářským zápisem, vyplatí se, dle mého názoru, na místo úschovy spíše kompletní sepsání závěti notářským zápisem.
Ať už zvolíte jakoukoli formu závěti, kterou zákon umožňuje, nebo se rozhodnete pro dědění ze zákona, věřím, že po tomto svém rozhodnutí budete nadcházející čas prožívat v příjemné vědomé přítomnosti s pocitem klidu v duši, že toto již máte urovnáno.
Zdroje:
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
ŠEŠINA, M., MUZIKÁŘ, L., DOBIÁŠ, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019
